Vyhledávání

Kontakt

Aventyr

info@aventyr.cz

Principál byl požádán, aby napsal dvě až tři věty na téma AVENTYR... vypadlo z něj toto :-)

02.02.2015 12:44
  •    Když se řekne AVENTYR…
  • … co si představit? AVENTYR zřejmě nejde charakterizovat jednoduchým slovním spojením, jako je „skupina historického šermu“, „taneční sdružení“,
  •  „ "cirkus“, 
  •    nebo „komediantská společnost“. Diváci, kteří jeho produkci viděli, tápajícímu art-konzumentovi rovněž nepomohou. „To nejde popsat,“ říkají nejčastěji, „to      se musí vidět.“
  •    Pokusme se tedy o nemožné:
  •    AVENTYR je v prvé řadě zosobněná radost z pohybu, radost z vyprávění a fascinace objevováním nového.
  •    Jeho produkce stojí pevně rozkročeny mezi experimentem fyzického divadla, akrobacií nového cirkusu, průzračnou nerafinovaností šermířských produkcí…      kombinují syrovost kontaktního boje s pohádkovými motivy pradávných legend, v nichž se to hemží válečníky s morálním dilematem, démony a mocnými        božstvy. Kdyby byly produkce AVENTYRU o chloupek intelektuálnější, mohly by být v klidu zvány „pouličním postmodernismem“.
  •    Jenže nejsou. A o divadelního puristu se v tu chvíli pokouší infarkt: „Jak jako nový cirkus s příběhem o bojovnících na slonech?“ táže se konsternovaně. „Jak    jako šerm a contemporary-dance na jedné scéně – a ještě na Okoři?“
  •    Divák však působí překvapivě potěšeně. Líbí se mu všechny ty krkolomné akrobatické pozice, při nichž jeden umělec druhému bezmála stojí na hlavě,            všechno to lehce ironické inscenování „drsných“ soubojů, v nichž se rovným dílem střetávají judisté a tanečnice vedle streetfighterů a cirkusáků.
  •    Jakkoliv si totiž AVENTYR dokáže udělat bezuzdnou legraci sám ze sebe, v přípravě a provedení je až překvapivě seriózní a poctivý. Což je věc, kterou divák    pozná. A docení.
  •    Divák totiž není hloupý – a co víc: Divák se během produkce mění v dobrodruha, který touží vstoupit tam, kam lidská noha ještě nevkročila … a pokud            vkročila, hrozilo jí riziko uklouznutí. Ta nejistota, co si ještě komediant na scéně může dovolit, co ještě ustojí a kdy už povolí a padne – a zase, na druhou        stranu, může povolit a padnout polobůh ze siamských legend? Nebo válečník na slonovi?
  •    Onen okamžik, kdy si publikum uvědomí, že nemá cenu nad tím, co se děje na scéně, přemýšlet a stačí se smát a bát, neboť „dobrodružství začíná až tam,      kde končí naše zkušenost“ – to je ona komediantská mana, odměna za všechny ty modřiny, natržené vazy a parézy.
  •    Ten zvláštní okamžik, kdy se jeviště a hlediště přestane dělit na „my a oni“, ten je asi rovněž nejjednodušší charakteristikou toho, o co AVENTYRU jde.
  •    Čím by AVENTYR chtěl být.
  •    A čím, dají-li pradávní siamští bohové, třeba už teď je.